|
|
Král Mor a jeho divadlo Praha. Morové epidemie v raně novověké Praze.
Jarošová, Eva ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce) ; Mikulec, Jiří (oponent)
Roku 1348 vstoupil do Evropy mor, který zde zůstal až do 18. století. České země nebyly výjimkou, ačkoli o pravidelně se opakujících morových epidemiích zde mluvíme až po roce 1348. Onemocnění zvané mor má formu bubonickou, plicní a septickou a je způsobeno bakterií yersinia pestis, jehož významnou přenašečkou je krysa obecná. Největší morová pandemie nastala v letech 1348-1351 a je známa jako Černá Smrt. V Praze a v Čechách je ale významným rokem vstupu infekce až rok 1380. Krize společnosti, která se váže na Černou Smrt, se odráží ve výtvarném umění, speciálně ve fenoménech tzv. Tanců a Triumfů Smrti. Pro české prostředí jsou pak v umění typické morové sloupy s nimiž je do jisté míry spojen i kult protimorových světců. Obecně se oblibě těší Panna Marie, vyloženě protimorovými patrony jsou sv. Šebestián, sv. Roch či sv. Rozálie. V jednotlivých zemích k nim přistupují ještě zemští patroni, v Čechách tedy nejčastěji sv. Václav. Typickou dobou moru v Čechách je spíše novověk než středověk. Tehdy epidemie přicházejí s periodictitou zhruba dvanácti let. Pro její zastavení se vydávají Infekční řády, tedy dokumenty úřední provenience obsahující nařízení ohledně karantény (uzavření hranic, měst), zajištění zdravotní péče (zakládání lazaretů) či hygienických požadavků. Dalšími prameny jsou protimorové...
|
|
|
Král Mor a jeho divadlo Praha. Morové epidemie v raně novověké Praze.
Jarošová, Eva ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce) ; Mikulec, Jiří (oponent)
Roku 1348 vstoupil do Evropy mor, který zde zůstal až do 18. století. České země nebyly výjimkou, ačkoli o pravidelně se opakujících morových epidemiích zde mluvíme až po roce 1348. Onemocnění zvané mor má formu bubonickou, plicní a septickou a je způsobeno bakterií yersinia pestis, jehož významnou přenašečkou je krysa obecná. Největší morová pandemie nastala v letech 1348-1351 a je známa jako Černá Smrt. V Praze a v Čechách je ale významným rokem vstupu infekce až rok 1380. Krize společnosti, která se váže na Černou Smrt, se odráží ve výtvarném umění, speciálně ve fenoménech tzv. Tanců a Triumfů Smrti. Pro české prostředí jsou pak v umění typické morové sloupy s nimiž je do jisté míry spojen i kult protimorových světců. Obecně se oblibě těší Panna Marie, vyloženě protimorovými patrony jsou sv. Šebestián, sv. Roch či sv. Rozálie. V jednotlivých zemích k nim přistupují ještě zemští patroni, v Čechách tedy nejčastěji sv. Václav. Typickou dobou moru v Čechách je spíše novověk než středověk. Tehdy epidemie přicházejí s periodictitou zhruba dvanácti let. Pro její zastavení se vydávají Infekční řády, tedy dokumenty úřední provenience obsahující nařízení ohledně karantény (uzavření hranic, měst), zajištění zdravotní péče (zakládání lazaretů) či hygienických požadavků. Dalšími prameny jsou protimorové...
|
|
|
Protimorové spisy v pozdním středověku a raném novověku.
PAMPUSCHOVÁ, Marie
Tato bakalářská práce se zabývá protimorovými spisy (traktáty i úředními nařízeními) z období pozdního středověku a raného novověku v Čechách a na Moravě. V dobách, kdy některé země a v mnohých případech i celé kontinenty sužoval mor, se městské rady a samotní panovníci uchylovali k publikaci těchto nařízení za účelem snížit riziko přenosu nákazy a zamezení vzniku tohoto onemocnění. Spisy tudíž upravovaly řád měst a obcí. Tato úřední morová nařízení dále doplňovaly morové traktáty, které byly určeny obyvatelům měst, ve kterých mor působil. Řada z nich vycházela v latinském jazyce, a proto nebyla srozumitelná pro méně vzdělané obyvatelstvo. Tato skutečnost se však změnila zejména příchodem lékaře Jana Černého, který sepsal i další traktát v českém jazyce. Jsou v nich uvedeny instrukce týkající se prevence, ale i léčby samotné. Bakalářskou práci jsem rozdělila do dvou hlavních částí. V první z nich jsem se zabývala popisem jednotlivých epidemií moru, hlavně v Čechách a na Moravě. V tomto popisu jsem postupovala chronologicky od antiky až do 18. století, kde jsem zaznamenala celý průběh epidemií v různých oblastech. V druhé části jsem se zaměřila na možnosti prevence a terapie tohoto onemocnění, jež vyplývají z porovnání úředních protimorových nařízení z Prahy, Českých Budějovic a Nepomuku 17. století. Za účelem shromáždění dat a informací jsem se zaměřila především na dobové prameny a literaturu, které nám podávají informace přímo od osob, které se s touto katastrofou setkaly. V samostatné kapitole též provádím jejich celkové porovnání a kritiku. Domnívám se, že tato práce může sloužit jako učební materiál pro studenty
|
host ::
RSS.